Jdi na obsah Jdi na menu
 


V naší rodině byl vždy na dvoře pes. Ať to byla pouliční směs, vlčák, i setr. Když před pěti lety odešla do věčných lovišť moje poslední vlčačka Bona, zařekl jsem se, že již nikdy nechci psa. Jenomže chov psů chytlo manžela mé dcery a jelo se pro první rotvajlerku Ritu do Potštejna v Orlických horách. Jenomže to nestačilo, tak netrvalo dlouho a už se jelo do Slaného pro rotvajlerku Brendu z Norot. Za několik měsíců poté tamtamy v kynologických kruzích oznámily, že majitel výstavní rotvajlerky Ambry Stříbrské slunce je rozhodnut ji prodat. Tak se jelo do Mariánských Lázní. To už by snad mohlo stačit! Jasně, zase dobrá zpráva od figuranta z Nového Bydžova. V Praze je k mání rotvajler Bax-Janek Horký dech. Majitel bydlí v bytě a s takhle velkým psem už to nebylo ono. Takže jedeme do Prahy. Tak a to je konec. Ještě vlastně ne. Jeden soused ze Sloupna již nemohl ze zdravotních důvodů chovat dobrmanku Dinu. Samozřejmě-když máme čtyři, uživíme i pátého. Přece nepůjde do útulku. To už je opravdu konec.  
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář